Taky rádi vzpomínáte, jak jste se se svými dětskými přáteli či sourozenci rousali jemnou, sluncem prozářenou travičkou a mechem lesních paloučků? Nebo když jste nadšeně pozorovali mikrosvět obydlí pracovitých mravenců a říkali si, „jak je možné, že unesou takový kus potravy na svém křehkém těle“? Společně se svou sestřičkou dodnes rády vzpomínáme na naše lesní útočiště v Albrechtických Bažantnicích a v současnosti objevujeme krásu nejrůznějších lesů nejen při houbaření. Filozofování nad nesmrtelností brouka nám zůstalo, jen už po sobě rarášsky neházíme šišky či jílové koule.  Jen tiše pozorujeme faunu a flóru. Albero azzuro (z italštiny – modrý stom) představuje obydlí bílého ptáčka s černými puntíky, vypleštěnýma očima a žlutým zobákem, a jež zároveň představuje stejnojmenný název italského seriálu pro děti, který jsem se svým dvojčátkem zbožňovala.